In the spirit of ideas worth spreading, TEDx is a program of local, self-organized events that bring people together to share a TED-like experience. At a TEDx event, TEDTalks video and live speakers combine to spark deep discussion and connection in a small group. These local, self-organized events are branded TEDx, where x = independently organized TED event. The TED Conference provides general guidance for the TEDx program, but individual TEDx events are self-organized (subject to certain rules and regulations).

Divadlo ABC
Vodičkova
Praha, Praha 1, 11000
Czech Republic

David Blaha

Skejťák Kdo by řekl, že skejťák David aka DíBí studuje klasický zpěv na Pražské konzervatoři. Na skateboardu začal jezdit ve svých 16 letech a okamžitě ho to pohltilo. Když o 4 roky později představoval skateboarding dětem v karlínském DDM, rychle pochopil, že důležitější než všechno ostatní, je to, aby je to bavilo. Měl plnou hlavu nápadů, jak na to, a brzy je začal realizovat. Založil vlastní Školu skejtu, vypracoval nový systém výuky a dnes vede pravidelné tréninky pro desítky dětí uprostřed jednoho z pražských sídlišť. Brzy by rád s výukou zakotvil v dalších městech a zapojil i děti ohrožené sociálním vyloučením. “Skateboarding si bohužel někteří lidé spojují s negativními vlivy, ale pro mě je to hlavně svoboda, volnost a radost. Postavilo mě to na nohy, když mi bylo nejhůř.” Není to totiž zdaleka jen o skateboardingu - když spolu velká parta malých skejťáků a skejťaček vyráží na výlety do skateparků, učí se i vzájemnému respektu, pomoci a motivaci - „TO DÁŠ!“.

Jan Kršňák

Učitel života Umí číst a psát. Vystudoval filmovou vědu na FF UK, kterou zakončil prací o nelidských pohledech Dehumanizace myšlení. Pak si udělal čtyřleté prázdniny, aby se mu opět vrátil lidský pohled na svět. Dva roky žil v Santiagu de Compostela mimo čas. Později bydlel na pláži, v zahradním domku, na náměstí ve Vigu či ve skleníku v lese. Po návratu do Prahy se doktorandsky zabýval mediálními formami komunikace s bohy a bohyněmi v posledních 3500 letech, ale studium nedokončil, neboť tituly nejsou k životu potřeba. Vlastně to od začátku věděl, ale chtěl si vyzkoušet, jestli jde napsat disertaci o lásce. Nejde. Nyní se věnuje intuitivní pedagogice a spolupracuje s Institutem pro podporu inovativního vzdělávání, kde objevuje a rozvíjí svět alternativních škol. Spolu s Lucií Kramperovou je autorem knihy rozhovorů o inovativních školách Jak se učí živě?. Je zakladatelem stránek digiděti.cz, kde se rodičům nabízejí rady a inspirace, jak postupovat s výchovou dětí běhajících mediální krajinou. Zároveň se zde zamýšlí, jakých tvarů nabývá člověk žijící v digitalizované společnosti 21. století, jak se cítíme, když se stáváme kyborgy nebo jak si porozumíme s umělou inteligencí. Má i nemá děti.

Jana Slezáková

Šiřitelka Hejného metody Jana prý svůj obor miluje. Na Pedagogické fakultě UK, kterou vystudovala, už zůstala a dnes tady připravuje budoucí učitele na to, až se sami postaví před předškoláky a malé školáky v hodinách matematiky. Kromě toho se aktivně podílí na rozvoji Hejného metody - když vznikala obecně prospěšná společnost H-mat, o.p.s., Jana byla u toho. Lektorům Hejného metody pomáhá s vyučováním matematiky a osobně střeží Hejného metodu v mateřských školách. Kdybyste hledali někoho, kdo si práci s dětmi a dospělými vážně užívá, je to právě Jana: “Dělá mi radost, když mám příležitost nadchnout lidi kolem sebe myšlenkami z oboru!“. Na TEDxPragueED 2018 se těší na tu chvíli, kdy všem ukáže, jak vypadá nefalšovaná radost z intelektuální práce v oblasti předmatematické výchovy.

Marie Bukovjanová

Čerstvá učitelka Když si Marie po několika letech v hotelnictví uvědomila, že jí její zaměstnání nezpůsobuje tolik radosti, kolik by chtěla, rozhodla se oprášit svůj dětský sen – stát se učitelkou. Obrovskou chuť a odhodlání brzdily nulové zkušenosti, bojovala se sebedůvěrou a dobře si uvědomovala, že stoupnout si před třídu plnou dětí „není jen tak“. Tehdy se úplnou náhodou dozvěděla o unikátním vzdělávacím programu pro budoucí učitele Učitel naživo. A přihlásila se. Netušila, že jí tohle rozhodnutí změní život. Věci se daly do pohybu a Marie, dnes už učitelka tělem j duší, má za sebou svůj první rok na základní škole. “Nejvíc mě baví možnost s dětmi společně tvořit, diskutovat, sdílet a vzbuzovat v nich otázky nejen o světě, ale také o sobě samých,” vypráví nadšeně. Našla klíč k tomu, jak se za (i před) katedrou radovat?

Michael Šebek

Profesor kybernetiky O oblíbeném i obávaném kurzu Automatické řízení na ČVUT, který Michael Šebek přednáší, studenti prý skládají písně. Kromě teorie automatického řízení si libuje také v síťových a multiagentních systémech, citovanějšího odborníka na formaci robotů, autonomní auta, letadla a satelity byste hledali jen stěží. Neúnavně také bojuje za zlepšení kvality našich škol a zabývá se metodami jejich řízení. “Rád se zamýšlím nad budoucností a dopady technologických změn na společnost,” říká Michael, oceněný Cenou Wernera von Siemense pro nejlepšího pedagoga. Publikoval stovky vědeckých článků, vedl desítky projektů EU a NATO, koordinuje smluvní výzkum katedry například pro Honeywell, Porsche nebo US Navy. Na ČVUT vytvořil elitní studijní program Kybernetika a robotika. S programem SpaceMaster, který spoluzaložil, vysílá v každém semestru studenty na různé evropské univerzity.

Michaela Puchalková

Průkopnice improvizace Michaela v roce 2000 přivezla z Francie improvizační zápasy, založila první improvizační tým pra.l.i.ny. a podílela se na vzniku české Improligy. Záhy zjistila, že principy, hodnoty a postoje improvizátora mají přesah do reality. Že Nechat druhého zazářit, Aktivně naslouchat, Přijímat a rozvíjet nápady partnera, Reagovat na tady a teď funguje na scéně i v životě. “Věřím, že improvizátor neimprovizuje, improvizátor je připraven.” Dodává, že se vyplatí vzít chybu do hry: “Když si nedovolíš dělat chyby, tak hra mizí a nahradí ji strach.” Michaela dnes odhaluje aplikovanou improvizaci týmům v nadnárodních společnostech, ale i v neziskových organizacích a učitelům na školách. Vede pravidelné kurzy „Rodiče & děti improvizují“ a Improvizační tréninky pro dospělé. Považuje za svou morální povinnost šířit principy improvizace napříč vzdělávacími systémy.

Táta Parťák

Bloger "Táta Parťák" Je tátou dvou dětí. Když si uvědomil, že svým přístupem k tehdy tříletému synovi směřuje k opakovaným konfliktům, začal pátrat po důvodech a způsobech, jak se k dětem stavět jinak. Přál si interakci bez poražených při současném zachování vlastních hranic. A tak se inspiroval myšlenkami respektujícího rodičovství a pustil se do těžkého odlupování slupek zažitých výchovných vzorců založených na kontrole a rodičovské nadvládě nad dětmi. Na stejných myšlenkách začal stavět svůj blog Táta Parťák. ”Děti se učí nápodobou a hrou. Jsou to také lidé, kteří si nezaslouží o nic méně úcty a respektu než dospělí.” Je také čerstvým členem iniciativy Svoboda Učení - s ní prosazuje myšlenky dobrovolnosti ve vzdělávání a předávání zodpovědnosti za vzdělávání dětem. K TEDx se dostal přes legendární přednášku Kena Robinsona o tom, jak školy zabíjí v dětech kreativitu. Sám by se chtěl podělit také o závěry, ke kterým došel díky hraní edukativní hry Minecraft s dětmi.

Tomáš Hisem

Bývalý horník Tomáš chtěl být původně vojákem. Když ho z kádrových důvodů nevzali na vojenské gymnázium, chystal se na Fakultu vojenského zdravotnictví v Hradci Králové. Měl studovat farmacii, nebo stomatologii. Osud rozhodl jinak. Ve čtvrťáku se mu narodila dcera a rodiče tehdejší ženy si nepřáli do rodiny vojáka. A tak místo toho nastoupil do OKD a příštích 20 let strávil rubáním v dolech. Když se v 45 letech s dalšími horníky ve vypjaté atmosféře dozvěděl, že „jeho“ důl Paskov bude uzavřen, musel se rozhodnout, co dál. Přišlo to samo - dostal nečekanou příležitost rekvalifikovat se na programátora. Nápad to byl zdánlivě šílený, ale Tomáše zaujal. Rozhodl se to zkusit. Na červeném koberci se chystá povzbudit všechny, kteří se chtějí v práci výrazně posunout dál. Může přijít chvíle, kdy prostě nemáte na výběr.